Na stránkách Nejvyššího správního soudu se dočtete o přelomovém
rozhodnutí, které u nezletilých celiaků určuje, že pro potřeby posouzení
příspěvku na péči je v pořádku, když dojde k uznání nezvládání
životních potřeb:
- stravování a
- osobní aktivity.
Nicméně že již není důvod k uznání nezvládání
péče o zdraví, jakožto třetí životní potřeby, neboť zvýšená péče z důvodu diety je již zahrnuta v životní potřebě stravování.
Rodiče pečující o děti s celiakií tak bohužel nedosáhnou na příspěvek na péči, který od 1.8.2016 činí 3 300 Kč.
CITACE ze stránek http://www.nssoud.cz/Nezletili-nemocni-celiakii-nemaji-narok-na-prispevek-na-peci/art/2130:
„Zákon o sociálních službách stanoví podmínky, za kterých je možné
přiznat příspěvek na péči. V případě mladistvých stanovil zákonodárce
devět rovnocenných tzv. základních životních potřeb, na základě jejichž
posouzení se stanovuje stupeň závislosti na pomoci třetích osob z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Na příspěvek je nárok, pokud
osoba závislá na péči nezvládá alespoň tři z těchto životních potřeb
(§ 9 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách).
V Nejvyšším správním soudem posuzované věci požádali o příspěvek na
péči rodiče tehdy dvanáctileté dívky nemocné celiakií, která musí
dodržovat přísnou bezlepkovou dietu, ale jiná zdravotní omezení nemá.
Nezletilá byla posudkovými lékaři uznána osobou nezvládající
dvě základní životní potřeby
v oblasti stravování a osobních aktivit, protože
rodiče musí zajišťovat speciální stravovací režim na školních výletech,
při volnočasových aktivitách apod.; naopak posudkové komise neuznaly
neschopnost zvládat základní životní potřeby péče o zdraví, protože
nutnost pomoci při dodržování dietního opatření již byla zohledněna
v základní životní potřebě stravování. Dívka proto nebyla podle zákona o
sociálních službách považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické
osoby; sice vyžadovala z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu každodenní mimořádnou péči, ale nebyla neschopna zvládat alespoň
tři základní životní potřeby.
Shodný názor jako lékaři mělo i Ministerstvo práce a sociálních věcí,
posléze Městský soud v Praze a nyní i Nejvyšší správní soud.
Dodržování diety podle názoru NSS spadá do základní potřeby
stravování a nemůže být duplicitně vyhodnoceno ještě v rámci péče o
zdraví. Péči o zdraví je nutno vykládat v užším (medicínském) smyslu.
„Nejvyšší správní soud vnímá nepříznivou zdravotní situaci
stěžovatelky a její rodiny a omezení, která jí její onemocnění přináší
v běžném životě, a ztotožňuje se s ní v tvrzení, že v případě péče o
zdraví v širším smyslu by bylo možné pod tuto základní životní potřebu
podřadit i stravování, respektive opatření nezbytná pro dodržení lékařem
nařízeného léčebného stravovacího (dietního) režimu. Tento výklad by
ale ve světle výše nastíněných závěrů neudržitelně rozšiřoval rozsah
jednoho posuzovacího kritéria – základní životní potřeby péče o zdraví –
pro přiznání příspěvku na péči. Pokud je součástí léčby celiakie dietní
režim, jenž je výslovně zahrnut pod základní životní potřebu stravování
[písm. d) přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.], projeví
se neschopnost samostatně dodržovat dietní režim pouze v oblasti
základní životní potřeby stravování“, uvedl soudce zpravodaj Aleš Roztočil.